Jdi na obsah Jdi na menu
 


Popis plemene a standard

Magyar Agar - Maďarský chrt,

Skupina: 10 / Sekce: 3 / ID: 240

Popis plemene

Historie sahá do dávných dob. Maďarský chrt se považuje za jednoho z nejstarších loveckých psů; už na starověkých vyobrazeních nalézáme psa velmi podobného. Jeho lovecké dovednosti a schopnosti v něm vězí hluboko. Díky po tisíce let nezměněnému loveckému stylu se vyvinul v samostatného loveckého psa s velkou potřebou prostoru. Je schopen dohonit a skolit prchající kořist – zajíce, lišku, antilopu, jelena, vlka. Naproti tomu čich není příliš vyvinutý a ani nebylo třeba, nos kvůli obrovské rychlosti ani nemohl použít. To by ho spíše brzdilo. O to dokonaleji je ale vyvinut zrak. Pracuje okem. Rychlost psů nahrazovala střelné zbraně a lovci psy následovali na koních.

Maďaři kočující z Asie do Evropy zřejmě lovili s pomocí chrtů z východu nebo psů jim příbuzným. Avšak flóra Karpatské kotliny v době stěhování národů příliš lovu s chrty nepřála. Až ústup lesů maďarské nížiny opět probudil způsob lovu s chrty. První písemné záznamy pocházejí z doby Svatého Štěpána. Doba vezíra Árpáda, stejně jako následující období panování rodu Anjou, přála sokolnictví a hony s kopovy a chrty; sám Matyás Korvin miloval lov s chrty. Za časů tureckého obléhání se plemeno mísilo s chrty východního typu. Silnou genetickou stopu arabských chrtů – žlutou pouštní barvu – si maďarský chrt zachoval dodnes.

Tento styl lovu s chrty zůstal zachován i po končení turecké nadvlády, stal se dokonce velmi populárním; hlavně u šlechty. Vlastnictví maďarského chrta byla otázkou prestiže. Z výhradně loveckého psa se tak postupně stal oblíbený sportovní pes.

Zlatou érou lovu s chrty v Maďarsku bylo XVIII. a XIX. století, díky obrovské zásobě divoké zvěře. Toto období trvalo do začátku XX. století. V té době byl maďarský chrt více a více křížen s greyhoundem a to dokonce natolik, že na konci již zmíněného XX. století se čistokrevná populace značně snížila. Proměnila se, ale naštěstí si zachovala výborný charakter a odolnost. Je sice trochu slabší a rychleji se unaví, ale rozhodně je obratnější a rychlejší.

Oproti anglickému greyhoundu je maďarský chrt typickým terénním chrtem. Díky anglomanii, resp. závodnímu duchu, maďarský chrt hodně ztratil ze svého charakteru a proto chovatelé, kteří chtěli toto plemeno zachránit, byli postaveni před těžký úkol.

II. světová válka, kromě jiného, zničila i populaci maďarského chrta. Až do roku1963

bylo plemeno pokládáno za vymizelé. Ale právě v roce 1963 bylo objeveno několik původních psů a ti dali základ pro obnovení chovu. A v roce 1966 bylo plemeno FCI uznáno jako samostatné.

Krátká historie chovu ve světě a u nás Prvním státem s hojně rozšířenou populací maďarského chrta bylo Německo; i dnes je, samozřejmě kromě Maďarska, největší základnou chovu plemene. Velikou zásluhu nese pan Siegfrid Bednar. Velká základna chovu je též ve Švýcarsku, kde plemeno zpopularizoval toto emigrant Piszár Attila, a dále též v Itálii, Francii a Rakousku.

První import tohoto krásného chrta do České republiky byl uskutečněn v roce 1989. Fena byla importována z Německa. Tato fenka dala jeden vrh. Štěňata byla exportována do Německa a Rakouska.

Po dlouhé odmlce byla na jaře 2004 importována dospělá, v rodné zemi již bonitovaná fena Ószentiváni Ari (chov. Kiss Antal). Fenka je majetkem Davida Starého a Michela Fostera. Vzhledem k tomu, že rodokmen maďarského chrta je v zemi původu stále ještě otevřený, byla u nás zanesena do Registru ČMKJ.

Zpracovali: Michel Foster a David Starý, chovatelská stanice Canis hungaricus, www.magyar-agar.cz

Použitá literatura: Magyar kutyafajták; Fergeteges örökségünk – Mészáros Mihály-Farkasházi Miklós

Standard

ZEMĚ PŮVODU: Maďarsko

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 06.04.2000

POUŽITÍ: Pes k lovu a štvaní zvěře, lovící zrakem. Přesto však má pozoruhodně vyvinutý čich. Používá se k dostihům a coursingu, kde se především osvědčuje na delších tratích. Je velmi dobrý společník a věrný hlídač.

KLASIFIKACE FCI: skupina 10 chrti
sekce 3 krátkosrstí chrti
Bez zkoušky z výkonu.

KRÁTKÝ NÁSTIN HISTORIE: Maďarský chrt je prapůvodní lovecký pes. Jeho původ lze vysledovat až do doby dobytí země Maďary. Dokazují to při vykopávkách nalezené lebeční kosti. Ke zvýšení jeho rychlosti bylo v 19. století toto plemeno kříženo s různými chrty.

CELKOVÝ ZJEV: Jeho zjev vyzařuje sílu, stavba kostí a osvalení jsou dobře vyvinuté. Je elegantní.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: • Tělesná délka je poněkud větší než výška v kohoutku. • Délka nosního hřbetu odpovídá zhruba polovině délky hlavy.

CHOVÁNÍ, CHARAKTER, POVAHA: Neúnavný, vytrvalý, rychlý, otužilý, odolný. Vynikající na dostizích. Na mnohých tratích je rychlejší než greyhound. Je zdrženlivý, ale ne bázlivý. Je chytrý, inteligentní a věrný. Je ostražitý, jeho instinkt, s kterým chrání osoby stejně jako dům, je výrazný, což ale nevede k agresivitě nebo náchylnosti ke kousání.

HLAVA: Shora a se strany má tvar klínu s velmi širokou základnu.

MOZKOVNA: Lebka: Přiměřeně silná a široká. Čelo je poměrně široké. Stop: Výrazný.

OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: poměrně velká, dobře pigmentovaná, s velkými širokými nosními otvory. Tlama: Silná, podlouhlá, ne moc zašpičatělá. Pysky: Dobře přiléhající, uzavřené a pigmentované. Čelisti, zuby: Mohutné silné čelisti, dobře vyvinuté silné zuby požadovaného zubního vzorce, úplný nůžkový skus. Líce: Mohutné a svalnaté. Oči: Středně velké, tmavé, ani nevystupující, ani hluboce uložené. Živý a inteligentní výraz. Uši: Dosti velké, silných tkání. Středně vysoko nasazené a přiléhající ke krku jako dobře nesené ucho ve tvaru růže. Při vzrušení postavené. Žádoucí je spíše těžké než lehké ucho. Trvale vzpříměně nesené uši jsou vadné.

KRK: Středně dlouhý, elegantní, suchý, svalnatý, bez záhybů.

TĚLO: Kohoutek: Dobře vyvinutý, svalnatý, dlouhý. Hřbet: Široký, rovný, pevný, velmi dobře osvalený. Bedra: Velmi široká, rovná, značně osvalená. Záď: Široká, lehce spadající se silným svalstvem. Hrudník: Hrudní koš je hluboký a silně klenutý s dostatečným prostorem pro mohutné plíce a srdce. Dobře klenutá a daleko dozadu sahající žebra. Břicho: Lehce vtažené. Ocas: Středně vysoko nasazen, silný, mírně se zužující a lehce zatočený, dosahující až ke hleznu. Na spodní straně je pokryt hrubou srstí. V klidu je nesen volně dolů, v pohybu může být zdvižen až ke hřbetní linii.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny jsou silné a svalnaté. Při pohledu zepředu a zezadu jsou rovné a rovnoběžné. Plece: Přiměřeně šikmé, pohyblivé, svalnaté a dlouhé. Nadloktí: Dlouhé, mírně šikmé, svalnatý. Loketní kloub: Přiléhá elasticky k hrudnímu koši, je pohyblivý, nevybočující ani dovnitř, ani ven. Předloktí: Dlouhé, rovné se silnou strukturou kosti a suchým osvalením. Zápěstí: Široké, silné. Nadprstí: Krátké, kolmé. Přední tlapky: Podlouhlé, poměrně velké. Silné polštářky, silné a krátce držené drápy.

PÁNEVNÍ KONČETINY: Všeobecně: pánevní končetiny jsou dobře, ale nepřemrštěně zaúhlené, silně osvalené, se silnou stavbou kostí. Při pohledu zezadu jsou rovnoběžné. Stehno: Mohutně osvalené s dlouhými svaly. Kolenní kloub: Středně zaúhlen, silný, nevybočující ani dovnitř, ani navenek. Bérce: Dlouhé, se suchým osvalením. Hlezno: Silné, hluboko postavené. Zadní nadprstí: Při pohledu zezadu v pohybu i v klidu souběžné. Zadní tlapka: Poměrně velká, poněkud podlouhlá se silnými polštářky a drápy.

POHYB: Prostorný, pružný v klusu, při pohledu zepředu i zezadu se končetiny pohybují paralelně.

KŮŽE: Poměrně silná, všude dobře přiléhající, netvořící ani záhyby, ani lalok.

OSRSTĚNÍ:

Srst: Krátká, hustá, drsná, hladce přiléhající. V zimě se může ve značném množství tvořit podsada.

Barva: Všechny známé barvy a barevné kombinace chrtů s výjimkou barev a barevných kombinací uvedených ve vylučujících vadách.

VELIKOST: Ideální kohoutková výška: psi 65 – 70 cm
feny 62 – 67 cm Změřená výška v centimetrech není tak důležitá jako celková harmonie proporcí.

VADY: Každá odchylka od uvedených bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni.

VYLUČUJÍCÍ VADY: • Atypický tvar hlavy. • Předkus, podkus, zkřížený skus. • Chybějící zub nebo více zubů u řezáků, špičáků, premolárů 2–4 a molárů 1–2, chybějící více než dvou PM1; na M3 se nebere zřetel. • Entropium, ektropium. • Barvy modrá, modrobílá, hnědá, vlčí šeď, stejně jako černá s pálením, tříbarevnost. • Agresivita.

Poznámka: Psi musí mít dvě zřetelná a normálně vyvinutá varlata v šourku.